Mapa návštěv

 
 

Články

Ze života krutihlavů

Share

Při fotografování volně žijících ptáků není u mne prioritou mít za každou cenu vyfotografováno co nejvíce druhů, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že každý nový přírustek do galerie mě nepotěší. Po květnových "úlovcích" pěti druhů pěvců (pěnice hnědokřídlá, rákosník zpěvný, budníček větší, sedmihlásek hajní, lejsek šedý), jsem už ani nedoufal, že se mi během letošní hnízdní sezóny podaří dostat před objektiv další, prvně fotografovaný druh - krutihlav obecný.

Tento zástupce řádu šplhavců byl pro mne vždy takovým tajemným ptákem, vždy jsem jen občas slýchával jeho nezaměnitelné volání "kjé kjé kjé kjé kjé", sem tam ho zahlédl v koruně stromu a před pár lety pozoroval, jak prohledává budky umístěné kolem domu. Za 30 let pozorování ptactva jsem nikdy neobjevil jeho obsazenou dutinu, ani neměl možnost ho pozorovat z větší blízkosti. Až letošní májové dny přinesly naději, že by se snad mohl usadit v jedné ze dvou budek vyrobené z dlabaného kmene umístěné v zahradě. Několik dní se krutihlavi v okolí intenzivně ozývali, dokonce i lezli do budek, ale nakonec se odstěhovali neznámo kam a já už jsem tak sledování průběhu hnízdění pustil z hlavy. Ostatně je to u těchto ptáků známý jev, že se z obsazené dutiny ještě před snášením vajec z neznámého důvodu přesunou na jiné místo.

Nakonec se ale štěstí na mne přece jen pousmálo. Při pravidelných procházkách se psem po polních cestách mezi remízky jsem na jedné lokalitě zaznamenal několikrát během května hlas krutihlava, později však zde byl již klid. O pár dutinách v okolí vím, některé budou určitě skryté někde výše v korunách stromů, tak tady třeba někde už zahnízdili, pomyslel jsem si. Při jedné vycházce jsem jen tak mimoděk zamířil dalekohled na jednu z nich. Je asi 50 metrů od málo používané polní cesty v ulomené shnilé třešni ve výšce asi 2,5 metrů, velikost odpovídá vydlabání strakapoudem velkým a průhledem mezi větvemi je na ni vidět. Už někdy koncem zimy jsem u ní stál a říkal si, že by nemusela zůstat bez povšimnutí u dutinových ptáků a budu zvědav co se zde uhnízdí. Čekal jsem, že touto dobou (konec května) zde možná budou krmit mláďata nějaké sýkorky. Ani ne 5 minut sleduji dutinu a náhle z ní vyletí nějaký pták, no - spíš jsem zahlédl jakýsi stín. Sýkorka to tedy určitě nebyla a na špačka to také nevypadalo. Jisté podezření jsem měl a tak následovalo asi desetiminutové čekání. Pak jsem málem poskočil radostí - u dutiny přistál krutihlav a v zápětí zmizel uvnitř. Další čtvrthodinku tu žádný pohyb nebyl, takže by se dalo usuzovat, že ptáci teprve sedí na snůšce vajec, což se při dalších téměř každodenních vycházkách potvrdilo. Samozřejmě, že s tímto objevem vznikla myšlenka krutihlavy vyfotografovat. Obvykle ptáky během hnízdění nefotografuji, raději jim ponechám potřebný klid a tak jsem se rozhodl o řešení s co nejmenším pohybem u hnízdní dutiny. Ve vzdálenosti asi 8 metrů jsem postavil přenosný kryt s úmyslem ho tam ponechat až do vyvedení mláďat. Pravda, trochu riskuji, že ho nějaký nenechavec ukradne, ale ta možnost nepozorovaně vklouznot do krytu a sledovat činnost hnízdícího páru mně za trochu riskování stojí. Při prvních dvou návštěvách ptáci ještě patrně seděli na vejcích, protože jsem nezaznamenal žádné přinášení potravy, ale zato jsem byl několikrát svědkem střídání partnerů při péči o snůšku. Zhruba v půlhodinových intervalech vždy jeden z páru přilétl, posadil se na nedalekou větev, nebo přímo k dutině a zvláštním zvukem tak vylákal druha ven z hnízda, který hned odlétl neznámo kam a zaujal pak jeho místo uvnitř dutiny. O týden později již bylo možno sledovat přinášení potravy, která jak vidno obsahovala jakési larvy, patrně mravenců. Až do této doby hnízdění probíhalo hladce - byly to překrásné chvíle strávené ve společnosti těchto zajímavých ptáků. Po pár dnech jsem se do krytu vydal znovu, doufaje, že již zastihnu mláďata vykukující z dutiny a žadonící o potravu. Popravdě jsem se na tyto momenty těšil nejvíce a kromě fotografií se chystal pořídit i nějaký ten videozáznam. Po přichodu jsem hned vklouzl do krytu, připravil fotoaparát, ale po deseti minutách, kdy se vůbec nic nedělo, jsem začal tušit, že něco není v pořádku. Po hodině čekání, kdy jsem si krátil chvíli fotografováním kolem poskakujícího drozda, jsem zašel k dutině a záhy pochopil, že hnízdění krutihlavů zde mělo špatný konec. V místě, kde bylo dno dutiny, byla více než pěticentimetrová díra a hnízdo samozřejmě prázdné. Nyní bylo teprve vidět, že místo s mláďaty chránila v podstatě jen tenká kůra shnilého pahýlu třešně a tak nebylo pro strakapouda těžké se k ptáčatům proklovat. Ostatně toto dokáže udělat i s budkou vyrobenou z poměrně kvalitního dřeva a pochutnat si na mláďatech sýkorek. Možná zkázu způsobila kuna, kdo ví. Z lidského hlediska je toto jistě kruté, ale v divoké přírodě se podobné "tragédie" dějí stále, zkrátka jedni se množí proto, aby nasytili druhé. Lhal bych, kdybych napsal, že mladých krutihlavů mi není líto, ale nic s tím nenadělám, asi to tak má být. Během několika asi dvouhodinových pobytů v krytu se podařilo pořídit následující fotografie a krátké video můžete shlédnout ZDE.

 

 

Střídání partnerů při sezení na vajíčkách uvnitř dutiny. Další foto bez komentáře.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



Free Web Hosting

Seznam galerií

 TOPlist

 Fatbirder's Top 1000 Birding Websites