Poslední únorovou neděli počasí přímo vybízelo k výletu do přírody a tak jsem zanechal kutění na právě rekonstruované kuchyni a naplánoval si cestu k rybníkům na Choceňsku. Už jsem se na to vskutku moc těšil, protože když nepočítám občasné fotografování u krmítka za domem, tak jsem v terénu nebyl téměř dva měsíce. Letošní abnormálně teplý průběh zimy způsobil, že někteří ptáci začali ze svých zimovišť přilétat o něco dříve než obvykle.

Z různých míst naší vlasti jsou tak hlášeny například čápi bílí i černí, konipasi bílí a horští atd. Ve skrytu duše jsem doufal, že i já dnes potkám nějaké časně přilétnuvší druhy, ale z tažných ptáků jsem zastihl "jen" několik zpívajících skřivanů polních, dvě čejky chocholaté, čírky obecné, bekasínu otavní, protahující lindušky luční a zimující morčíky velké. Zkrátka druhy, které lze celkem běžně spatřit v posledních únorových dnech téměř každý rok.

Čírka obecná

Morčák velký

Tím ovšem nechci říci, že zážitků bylo málo. Hned úvod byl famózní. Vylézám z auta u hráze rybníka, sebou beru jen malý dalekohled a v pohotovosti připravený fotoaparát, udělám pár kroků a zkrz koruny stromů vidím že se blíží mohutný pták - v mžiku poznávám orla mořského. Přijel jsem časně (ty rána jsou nejhezčí), takže za zády mi svítí právě vycházející slunce a jen mírně nasvětluje nade mnou přeletujícího orla. Chvíli byl tak blízko, že se ani nevešel do záběru. Pravda, většina snímků z vypálené série nevyšla tak, jak bych si přál, ale v ten okamžik jsem byl nejblíže k tomuto impozantnímu dravci a vůbec poprvé se mi ho podařilo fotografovat.

Největší evropský dravec - Orel mořský

Na stejném rybníku se kromě několika kachen divokých zdržoval i pár labutí velkých. Soudě podle teritoriálního chování samce, při kterém mi pěkně předvedl běh po vodní hladině, se zde asi budou  chystat k hnízdění.

Labuť velká

Překvapilo mne, že oproti jiným rokům v tuto dobu, bylo dost rybníků vypuštěno a nebo byla jen zčásti snížena hladina. Toto je pěkné prostředí pro protahující bahňáky, tak uvidíme za měsíc, až přijde jejich doba. Už nyní, na jednom z nich, kde byla hladina nižší asi o půl metru se zdržovalo 9 volavek bílých, volavky popelavé, dva velcí racci a z hladiny vystartovalo 9 kormoránů velkých.

Racek středomořský. Jedná se o skupinu podobných druhů racků, s jejichž určováním to není vůbec jednoduché. Pro pomoc jsem se tedy obrátil na kolegy z Wildlife fotofóra. Snad bylo určeno správně.

Racek bělohlavý

Volavka bílá

Kormorán velký

Před odjezdem k domovu jsem ještě zahlédl na zoraném poli 2 čejky chocholaté, které, patrně znaveny cestováním z jižních krajů, většinou jen posedávaly a jen občas se pokusily o svoje typické svatební lety. Už nyní se těším na příští návštěvu těchto míst, to zde již bude ten správný jarní cvrkot a budou jistě další zážitky o které se opět podělím.