Nové foto


Pěnice vousatá 1
Cetie jižní 2
Cetie jižní 1
Sedmihlásek šedý 2
Sedmihlásek šedý 1
Plameňák růžový 1
Vrána šedá 4
Chocholouš obecný 1
Ťuhýk obecný 14
Pěnice vlašská 5
Rehek zahradní 12
Rehek zahradní 11
Rákosník zpěvný 8

 

Mapa návštěv

 
 

Náhodná fotografie



Nové video

 

Sýkora babka a sýkora lužní před objektivem

Share

Rozlišování některých blízce příbuzných druhů pěvců je mnohdy velmi obtížné i pokud ptáky máme možnost držet v ruce, např. při kroužkovací činnosti. Stačí vzpomenout třeba na dvojice šoupálek dlouhoprstý-krátkoprstý, rákosník obecný-zpěvný a ne jinak je to i u této dvojice sýkor.

Naštěstí se každý z oné dvojice ozývá jiným hlasem či zpěvem a tak při běžném pozorování v terénu máme možnost tyto druhy od sebe spolehlivě odlišit (samozřejmě za předpokladu, že jejich hlasy známe). Některé rozlišovací znaky je možno opravdu rozeznat jen při odchytech, hlavně se jedná o měření různých částí ptačího těla. Naopak některé znaky můžeme více či méně snadno rozlišit z pořízených fotografií. Na rozdíl od pozorování dalekohledem, kdy jsou drobní ptáci téměř neustále v pohybu a je takřka nemožné sledovat nějaké drobnější znaky, tak u šikovně pořízeného snímku, třeba i trochu horší kvality, máme výhodu, že zachycené důležité znaky můžeme porovnávat pěkně v klidu doma u monitoru.

Za posledních několik let se mi podařilo pořídit mnoho desítek záběrů sýkory babky. S četností fotografování sýkory lužní to je ale o hodně slabší, což je způsobeno hlavně tím, že v mém okolí je "lužka" vzácnějším zjevem. Ale i přesto vzniklo pár záběrů, na kterých je vidět odlišnost některých znaků a které mohly být použity v tomto článku. Pro seznámení o jaké znaky se jedná si dovolím citovat úryvek z článku na webu ČSO : "V určovacích příručkách je většinou uváděno šest hlavních rozlišovacích znaků obou druhů – barva a lesk čepičky, délka čepičky, velikost a tvar (ohraničení) černé skvrny pod zobákem (brada), barva boků, zbarvení praporů loketních (terciálních) letek a stupňovitost ocasu. Platnost jednotlivých znaků je různá, některé se navíc dají použít jen u chycených ptáků. Vnímání barevných odstínů a lesku (čepička, barva boků) je subjektivní a navíc je často ztíženo světelnými podmínkami. V roce 2008 se v britském časopise „Ringing and Migration“ objevil článek upozorňující na další rozlišovací znak  obou „babek“. Jedná se o rozdílné zbarvení okraje kořene horní čelisti zobáku. U sýkory babky je okraj ostrý, přesahuje přes okraj dolní čelisti a vytváří při kořeni zobáku dobře viditelnou bílou skvrnu. Na zobáku sýkory lužní se takto utvářený okraj nevyskytuje a zobák tak působí jednolitě černým dojmem. Britští autoři ověřovali tento znak na několika desítkách odchycených ptáků i muzejních balků. Podle jejich zjištění lze takto dobře odlišit 98 % sledovaných jedinců!"

K jednotlivým znakům.

Barva a lesk čepičky - jak psáno výše, pro rozdíly ve světelných podmínkách nepoužitelné

Délka čepičky - záleží na pozici ptáka (hlava natažená/skrčená atd.), neodvažoval bych se podle tohoto určovat

Velikost a tvar černé skvrny pod zobákem - naprosto stejné jako předchozí

Barva boků - na fotkách i při pozorování též téměř nepoužitelné

Stupňovitost ocasu - vyloženě pro měření v ruce

Zbarvení praporů loketních (terciálních) letek - na mnoha fotografiích pěkně viditelný rozlišovací znak

Bílá skvrna u kořene zobáku - prohlédl jsem fotografie i z minulých let a pokud je s.babka vyfocena z boku, skvrna je vidět na každé z nich

 

Sýkora babka - i v ne příliš výrazném světle vidíme světlou skvrnu u kořene horní čelisti zobáku a na složeném křídle šedozelené zbarvení loketních letek.

 

 

Sýkora lužní - skvrna na zobáku chybí, bělavé loketní letky jsou pěkně výrazné. Tady bych se zmínil ještě o jednom znaku - tvar okraje černé čepičky v místě oka. U s. babky oko z černého pole poněkud vystupuje a na spodním okraji oka je vidět jakási řada nevýrazných skvrn. Naproti tomu u s. lužní černá barva oko pěkně hladce obtéká.

 

 

Vlevo s. babka, vpravo s. lužní. Když se takhle krásně posadí zády k nám, tak je nejspíš proklínáme, že nepořídíme slušný záběr, ale zato si můžeme pěkně prohlédnout jejich zmiňované loketní letky. Navíc v tomto případě je i patrný větší rozsah černé čepičky u s. lužní. a také uváděná lesklost čepiček, na což bych se ale vůbec nespoléhal. Na poslední fotografii se "lužce" čepička také pěkně leskne, ale to je zase způsobené odrazem světla.

 

 

Sýkora babka - v mírném protisvětle je bílá skvrna poněkud méně výrazná, černá barva kolem oka jak už bylo zmíněno.

 

 

Sýkora lužní - při dosti silném bočním světle se sice zobák poněkud leskne, ale žádná skvrna tam není. Navíc černá kolem oka jak bylo zmíněno výše a na křídle mimo hloubku ostrosti lze tušit světlé loketní letky.

 

Při určování je dobré, když jsou patrné alespoň dva rozlišovací znaky, ale nejlépe nám při pozorování v přírodě pomůže rozeznání jejich hlasu:

Sýkora babka

Sýkora lužní

 

Tento článek si nedělá ambice být nějakým vědeckým dílem, či klíčem k určování, k tomu je určena jiná literatura, je to jen podělení se o jisté zkušenosti. Na závěr si neodpustím poznámku. Vrtá mi hlavou, jak je možné, že na tu bílou skvrnu přišli ti Angličané až před pěti lety, když je to docela nápadný znak (na rozdíl od jiných).

 

 



Free Web Hosting

Seznam galerií

 TOPlist

 Fatbirder's Top 1000 Birding Websites